Česká republika bude v roce 2026 čestným hostem na Frankfurtském knižním veletrhu. Tato událost přinese České republice významnou pozornost jak v Evropě, tak i globálně. Je to nejen příležitost prezentovat vysokou kvalitu české literatury, ale také investice do budoucnosti celé české kultury.
Tématem české prezentace na veletrhu bude "Česko – země na pobřeží", které odkazuje na Williama Shakespeara a jeho Zimní pohádku, v níž Českou republiku umístil na mořské pobřeží, což symbolizuje integraci české literatury do světové literární scény.
Prolistujte si soutěžní knihu Bid Book.
Přípravou hostování je pověřena Moravská zemská knihovna společně s Českým literárním centrem. Podílí se na něm také pětadvacetičlenná dramaturgická rada, kterou jmenoval ministr kultury. Jsou v ní zástupci knižního a literárního průmyslu, představitelé kulturních institucí, kulturní manažeři a překladatelé.
Frankfurtský knižní veletrh je největší svého druhu na světě a zemi prezentující se jako hlavní host je věnována velká pozornost, a to nejen v průběhu veletrhu, ale i během příprav a roku kultury dané země. Jde o jednu z nejvýznamnějších mezinárodních kulturních událostí světa. Každoročně přijede na 7 000 vystavovatelů, 100 zastoupených zemí, 10 000 novinářů a 300 000 hostů. Účast na veletrhu má dopad nejenom na knižní průmysl a kulturní sektor, ale posiluje či pomáhá budovat mezinárodní politické i hospodářské vazby ve světovém kontextu. Obrovská mediální pozornost stimuluje pozitivní obraz dané země prostřednictvím kultury v mezinárodních vztazích. Účast na veletrhu je vysoce prestižní událostí – navštěvují ho vrcholní politici jako prezidenti, premiéři nebo velvyslanci.
Informace o členech dramaturgické rady najdete zde
prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D., ředitel, e-mail: tomas.kubicek@mzk.cz
Ing. Martin Krafl, programový ředitel, e-mail: martin.krafl@mzk.cz
Mgr. Jana Hájková, výkonná manažerka, e-mail: jana.hajkova@mzk.cz
Mgr. Kateřina Bártová, PR specialistka, e-mail: katerina.bartova@mzk.cz
V rámci projektu České hostování na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026 bude vyhlášeno několik veřejných zakázek. Aktuálně otevřené výzvy hledejte zde.
V Městské knihovně v Praze proběhlo dne 4. 2. 2025 veřejné představení projektu hostování, tiskovou zprávu naleznete zde.
Kniha Babi vznikla z potřeby zachytit blízkost, která během lockdownu náhle zmizela. Beze slov, pouze obrazem, vypráví o vztahu malé holčičky a její prababičky, které od sebe na dlouhé měsíce oddělila pandemie. „Chtěla jsem si babičku uchovat v paměti. A taky ji přiblížit dceři, která ji v tom věku skoro nemohla vídat.“ Autorka Martina Trchová v rozhovoru mluví o tichu, které kreslilo za ni, o spontánních reakcích dětí i o tom, proč tiché knihy potřebují odvahu – a prostor k dotváření.
Když jsem vešla do vašeho ateliéru, hned mě upoutalo příjemné, zlatavé světlo. Mohlo právě ono ovlivnit atmosféru ilustrací v knize Babi?
Asi ano. Na knížce jsem začala pracovat s prvním lockdownem. Ačkoliv bylo hrozivé, to období pro mě má doteď zlatavé barvy, protože jsme chodily hodně na procházky s dcerou a bylo to svým způsobem krásné, ten začátek. Akorát nám potom začala chybět babička. Ale ty barvy doteď pro mě evokují období, kdy jsme byly spolu doma a nikdo nikam nemohl a bylo to intenzivní a moc hezké.
Kam jste chodívaly?
Dcera měla necelé dva roky, to znamená, že jsme chodily čtyři sta pět set metrů kolem domu, nikam dál jsme se nedostaly. Možná o to intenzivnější to bylo, protože ona si všímala drobných věcí na každém metru a mě to rozcitlivělo pro tu knížku. Najednou viděla třeba v prasklině na zdi velrybu a pozorovala broučky, sbírala ulity a všechno se to dělo tady na okruhu půl kilometru, ne víc.
Kniha Babi je oceňována pro svou vizuální sílu i hluboké téma. Jak jste hledala ten správný výtvarný jazyk, který by dokázal vyprávět beze slov?
K technice jsem se dopracovala tak, že jsem kreslila své dceři deníčky, a mapovala, co děláme. Ráda jsem experimentovala a těsně před tím, než začal lockdown, jsem tuto techniku objevila. Zkoušela jsem rýt do papíru a zatírat to barvami. Tak mě to nadchlo, že když jsem najednou viděla nějakých těch deset dvacet obrázků, říkala jsem si, že by z nich bylo krásné vyprávění v knize. Vlastně mě ani nenapadlo, že by k tomu byl potřeba text. Byla to taková náhoda. Pak jsem se sama učila vyprávět bez textu. Tehdy jsem propadla silent books, třeba od Shauna Tana nebo Sydneyho Smitha, a nesmírně mě zajímalo, jak se dělají příběhy beze slov. Zabývala jsem se tím tři roky, vyhodila jsem spoustu obrázků, hledala cestu. Moc mě to bavilo, protože tato technika má zvláštní dynamiku. Člověk musí používat detaily i vhledy do celku, aby všechno řekl.
Je to trochu jako návrat do období, kdy se lidé dorozumívali pomocí piktogramů.
Nedokázala jsem si představit, že by ilustrace měl doprovázet nějaký text. Dřív jsem toho o tichých knihách moc nevěděla. Moc se mi líbilo, že toho beze slov jde říct možná mnohem víc. Každý používá fantazii trochu jinak, představuje si něco jiného a propojuje to jinak. Baví mě, když mi lidé říkají, jak je kniha vedla nebo jak si o ní povídají s dětmi, protože děti jsou spontánní.
Jak se příběh líbil vašim dětem?
Alenka ho se mnou prožívala a povídaly jsme si o něm, když vznikal. Dávala mi podněty k tomu, co by mohlo být, ale byla tehdy hodně malinká. Doteď má tu knížku moc ráda a pro ni znamená, že si pamatuje svou prababičku. Má ji vtisknutou v sobě i skrze ty obrázky a hodně na ni vzpomíná, ačkoliv jsme se v tom intenzivním věku nemohly vidět třeba půl roku i tři čtvrtě. Alence byly dva až tři roky, babičce už bylo devadesát dva, a navíc se nevídaly. Knížka jí zintenzivnila setkávání, které následovalo. Celá kniha vznikla z mých deníků. Kreslím si dcerky, i proto, abych připomněla sobě i jim, jaké bylo jejich dětství v mých očích. A přišlo mi, že i babičku potřebuji zachytit pro sebe a takto si ji vtisknout do paměti.
Jsou vaše deníky založené ryze na kresbách, nebo k nim i něco píšete?
Ty první jsem jenom kreslila a teď už i píšu, protože jsem zjistila, že zapomínám některé věci, které bych si chtěla pamatovat. Nemají jednotnou techniku. Baví mě hledat pro nějaké období nebo projekt knihy pokaždé jiný přístup. Tato technika patří vyloženě Babi, ale jinak dělám třeba sprejované ilustrace nebo maluju akrylem, je to různé.
Vaše ilustrace jsou často poetické a plné emocí. Máte při práci na knižních projektech nějaký specifický rituál nebo metodu, jak se do příběhu dostat a vtisknout mu tu správnou atmosféru?
Když jsem pracovala na Babi, byla jsem celý den doma s dcerou a nebyl žádný prostor tvořit. Pak usnula a já jsem věděla, že mám dvě hodiny, a jestli si udělám kafe, tak přijdu o deset minut. Věděla jsem, že když udržím rytmus, zvládnu jeden až dva obrázky denně. A takto kniha vznikala tři roky. Můj rituál byl, že jsem vlastně žádný neměla. Rituál byl samotná kresba.
Dařilo se vám rozvrh dodržovat?
Docela dlouho ano, protože lockdown byl velmi štědrý v tom, že nic jiného dělat nešlo. Takže jsem se soustředila na příběh, na kreslení, a nic mi neutíkalo, neměla jsem pocit, že bych měla dělat něco jiného. Myslím, že se to do knížky promítlo. Je úplně tichá a pomalá. Je v tom čekání babičky, na kterou jsem myslela. Že je sama a dny plynou a nic se neděje.
Byly jste v kontaktu alespoň telefonicky?
My jsme si samozřejmě telefonovaly. Chybělo mi ale fyzické setkání. Ze začátku jsem z kreseb dělala pohledy a ty jí posílala.
Jak na to vlastně reagovala, že o ní tvoříte knihu?
Samozřejmě se tomu bránila, ale myslím, že to pro ni znamenalo hodně. Bohužel se knížky nedočkala, ale část příběhů viděla a měla je doma v podobě těch pohlednic a kreseb.
V Česku se ilustrované knihy pro děti těší velké oblibě, ale zároveň čelí velké konkurenci. Co podle vás rozhoduje o tom, že kniha skutečně zarezonuje u čtenářů i odborné veřejnosti?
Vidím, po jakých knížkách děti sahají. Pro mě je důležitá titulní strana. To jsem hodně řešila, aby zaujala hned a zároveň neříkala mnoho, nebo naopak vytvořila spoustu otázek. Tak to je jedna z věcí, která určitě vede k tomu, že někdo tu knížku otevře. U Babi jsem se naopak bála toho, že lidi knihu otevřou a leknou se, že v ní není text. Samozřejmě zpočátku se hodně zdráhali si takovou knížku odnést, protože měli pocit, že potřebují zaplatit za slova, která tam nejsou. Ale teď už je to trochu jinak. Lidé mou knihu chtějí právě proto, že si ji dotvoří.
Myslíte si, že u české čtenářské veřejnosti stále dominuje slovo, nebo už je ilustrace srovnatelně důležitá?
U dětských knížek je ilustrace velmi důležitá, ale šok z toho, že v knize opravdu není ani jedno slovo, je pořád velký. Myslím, že u dětských knih často rozhoduje moment, kdy si rodič uvědomí, že vlastně neví, jak s tichou knihou pracovat. Neví, jak ji číst dětem, a obává se, že to bude složité a náročné. Tiché knihy jsou postavené na dialogu a práci nebo otevření se. Někteří rodiče nemají rádi otázky dětí, protože neví, co na ně odpovědět. A Babi jich samozřejmě vzbuzuje spoustu. Když se to povede, je to o to krásnější.
Jaký význam pro vás mají ocenění, například nominace na Zlatou stuhu nebo prestižní cena na veletrhu v Bologni? Ovlivňují tyto úspěchy vaši další tvorbu?
Zlatá stuha byla veliká radost, o té jsem věděla. Bolognu jsem vůbec nečekala, a o to větší radost z ocenění mám. Zaprvé, je to dva roky po tom, co knížka vyšla. Zadruhé, když jsem knížku dělala, hodně jsem myslela na to, že je beze slov a může ji číst kdokoliv. A tajně jsem si přála, aby se dostala do zahraničí a přečetl si ji třeba nějaký ilustrátor, kterého mám ráda. Tajně doufám, že vyjde někde v zahraničí, ale už to, že se dostala na veletrh k nahlédnutí, je velká radost. Pojedu tam také osobně a moc se na to těším.
Věnujete se hudbě, ilustraci i psaní – prolínají se tyto tvůrčí disciplíny i ve vaší práci na dětských knihách? Máte třeba tendenci „slyšet“ rytmus příběhu při tvorbě ilustrací?
Je to podobný způsob imaginace, ale trochu jiné v tom, že v písni používám slova. Mám i píseň Babi. Když ji hraju na koncertě, můžu povídat o knížce. Celé se to propojuje a lidé si pak přijdou knížku prohlédnout. Jinak se mi v životě střídají období, kdy jsem hodně zaměřená ven, a v tu chvíli hodně koncertuju, hraju a zpívám. A pak mám období, kdy se uzavřu do sebe a potřebuju ticho a maluju. Teď teda dominuje hudba, protože jsem vydala nové album, ale velmi dlouho jsem malovala, protože celé to mateřství s první dcerou jsem strávila v tichu s kresbou.
Čeští komiksoví tvůrci dokážou podle Pavlíny Juračkové z nakladatelství Paseka v zahraničí zaujmout. Jsou originální, nebojí se experimentovat a přicházejí s tématy, která jinde stále budí rozpaky. Na komiksovém festivalu v Angoulême Paseka letos dojednala nové spolupráce, včetně italského vydání komiksu Srdcovka od Štěpánky Jislové. Co zahraniční nakladatele na českých komiksech nejvíc přitahuje, proč je cesta na světový trh pořád složitá a co Paseka chystá, se dozvíte v následujícím rozhovoru.
S jakými dojmy jste letos z Angoulême odjížděli? Čím vás festival nejvíc zaujal?
Na festivalu v Angoulême jsem byla letos poprvé, Paseka však měla zastoupení i v minulých ročnících – šéfredaktorem Jakubem Sedláčkem a art directorem Vojtou Sedláčkem. Festival nabízí rozsáhlou přehlídku současné komiksové produkce, ale zároveň si uchovává příjemně intimní atmosféru pro fanoušky i širokou veřejnost. Městečko se na několik dní promění v samostatný svět, kde na každém rohu narazíte tu na ilustraci, tu na komiksovou bublinu. Zároveň nechybí ani dobře zorganizované a funkční zázemí pro profesionály z oboru, nakladatele a literární agenty, což stále není samozřejmostí na poli knižních veletrhů a festivalů. Vysoká koncentrace toho nejlepšího na malém prostoru umožňuje zvládnout více naplánovaných schůzek i spontánních setkání než například na velkoformátových veletrzích.
Podařilo se vám během festivalu navázat nové kontakty nebo dohodnout konkrétní spolupráci? Můžete prozradit detaily?
Ano, na festivalu jsem navázala řadu nových kontaktů, oživila starší rozjednané spolupráce a potřásla si rukou na italské vydání Srdcovky od Štěpánky Jislové. A pár týdnů po festivalu dorazila e-mailem konkrétní nabídka, jak bylo domluveno. Tohle je však ideální scénář, který není samozřejmostí. Ve světě komiksu je však Angoulême pro nakladatele a autory výjimečnou příležitostí k pravidelnému budování sítě funkčních vztahů.
Jaký je podle vaší zkušenosti zájem zahraničních nakladatelů o český komiks? Je něco, co je na něm podle vás zvlášť přitahuje?
Myslím, že zájem každým rokem roste, zejména na Západě, což jde vlastně trochu proti trendu u prózy, kde je poměrně obtížné prosadit české spisovatele a spisovatelky. Mladí čeští autoři a ilustrátoři komiksů mají rozhodně co nabídnout – jak po tematické, tak po výtvarné stránce. Jsou originální a nebojí se přicházet se svěžími i tabuizovanými tématy, jako jsou queerness, alopecie, toxické vztahy aj. Několik komiksů z Paseky se aktuálně připravuje do angličtiny, francouzštiny, španělštiny, katalánštiny, italštiny nebo němčiny. Důkazem je například úspěch amerického vydání komiksového románu Bez vlasů od Terezy Čechové (roz. Drahoňovské) a Štěpánky Jislové, který Comics Journal zařadil mezi nejlepší komiksy roku 2024, nebo právě připravované italské vydání komiksového debutu Ani holka, ani kluk od výtvarnice Marto Kelbl. Italskou nakladatelku nadchlo, jak elegantně a jemně autorka pracuje s danou tematikou, a řekla si, že přesně taková kniha musí být i v italských knihkupectvích. Naopak ve východních zemích je přístup opatrnější – běžně se setkávám s reakcemi nakladatelů, že do svých portfolií hledají „jen“ superhrdinské komiksové příběhy. Situace se však i v těchto regionech každým rokem mění, mimo jiné díky setkáním a prezentacím na festivalech jako je Angoulême.
Jaké bývají hlavní překážky pro vývoz českých komiksů do zahraničí a jak se je daří překonávat?
Je to klišé, ale často za tím stojí nedostatek financí, obavy z vysokých nákladů na vydání nebo jazyková bariéra. Z finančního hlediska jsou velkou podporou granty Ministerstva kultury České republiky, které mohou zahraničním nakladatelům částečně pokrýt náklady na vydání. Tohle může být skvělá motivace, ale ve finále je podle mě základ pořád stejný: mít kvalitní komiks v ruce, vyjet do zahraničí, setkávat se s redaktory a redaktorkami místních nakladatelství, zjišťovat, do jakého edičního plánu by se ten či onen komiks mohl hodit, a neúnavně se připomínat, čímž člověk neustále balancuje na hranici slušného chování.
Jaké další plány má Paseka pro prezentaci českých komiksů v zahraničí?
Letos máme velké plány! Na jaře vyjde španělské vydání Naprosté šílenosti od Terezy a Tomáše Kopeckých a oba autoři se zúčastní výstavy ve Španělsku, kde připraví také workshop pro místní publikum. Na akci se spolu se španělským nakladatelem podílí České centrum v Madridu. Aktuálně také začínají přípravy na podzimní tour po USA s komiksovou Srdcovkou od Štěpánky Jislové. Velké díky patří CzechLitu a Českému centru v New Yorku, kteří se do akce zapojují coby organizační i finanční partneři amerického nakladatele. V neposlední řadě se letos i příští rok plně soustředíme na prodej práv do německy mluvících zemí s ohledem na české hostování ve Frankfurtu v roce 2026. Věřím, že za Paseku nabídneme to nejlepší z naší produkce.
V Městské knihovně v Praze proběhlo veřejné představení projektu Czechia 2026, který připravuje Česko na čestné hostování na Frankfurtském knižním veletrhu 2026. Během setkání zazněly klíčové informace o nadcházejících aktivitách, které mají posílit prezentaci české literatury v zahraničí.
Projekt letos v říjnu vstupuje do Roku české kultury, jehož cílem je představit českou kulturu prostřednictvím výstav, autorských čtení a účasti na literárních festivalech v německojazyčných zemích.
Mottem samotné prezentace bude „Česko – země na pobřeží“. Metafora je inspirovaná Shakespearovou Zimní pohádkou a symbolizuje otevřenost české kultury a její propojení se světovou literaturou.
Na podpoře autorů, nakladatelů, překladatelů a dalších profesionálů z knižního průmyslu se podílí i řada významných partnerů. Česko-německý fond budoucnosti se stal partnerem Roku české kultury a poskytne mimořádnou podporu v celkové výši 7 000 000 korun na společné přeshraniční projekty spojené s hostováním ve Frankfurtu nad Mohanem. Je určena na aktivity, které propagují českou literaturu a kulturu v Německu, na podporu německých překladů české literatury a podporu překladatelů jako multiplikátorů česko-německé literární výměny. Informace o výzvě „Cesta k nám“ najdete na webových stránkách ČNFB.
Také ministerstvo kultury ČR navýšilo v souvislosti s hostováním rozpočet na granty pro zahraniční překlady českých knih. Bližší informace k termínům a formě grantových žádostí jsou na webu ministerstva.
Představen byl také základ vizuální identity projektu Czechia 2026, kterou vytvořilo studio Bušek+Dienstbier a která bude oficiálně uvedena na Frankfurtském knižním veletrhu 2025.
Součástí příprav na hostování je i soutěž Román pro Frankfurt. Chce objevit a podpořit dosud nevydané české romány, které mohou být klíčovou součástí prezentace české literatury na jednom z nejvýznamnějších literárních veletrhů světa. Výzva je otevřena všem česky píšícím autorům a autorkám – od začínajících spisovatelů až po zkušené tvůrce.
Časovou osu projektu Czechia 2026 najdete na webu www.czechia2026.com.
Z Frankfurtu jsem se vracel pozitivně naladěný, protože zdejší veletrh má silný magnetismus. Množství literatury i oborových profesionálů všude kolem člověka snadno svede k pomyšlení, že svět se děje právě tady a že cokoliv mimo frankfurtský katastr (protože literární akce neprobíhají jen na výstavišti) není až tak podstatné. To je samozřejmě nesmysl – svět se letos v říjnu nezastavil, stejně jako se nezastavil při žádném z předchozích ročníků. Je ale docela opojné být na několik dní vržený jenom mezi stránky papíru a do společnosti lidí, se kterými sdílíte svá profesní témata.
Protože jsem byl ve Frankfurtu poprvé, nejpřekvapivější pro mě byla šíře německého knižního trhu. Frankfurtský veletrh je samozřejmě mezinárodní událost, spolu s veletrhem v Lipsku ale z pochopitelných důvodů představuje i platformu pro prezentaci domácích knižních novinek, a ta je – co do počtu, záběru a množství vystavujících – opravdu dechberoucí.
Český autor, který má ambici prostřednictvím překladu vstoupit na německý trh, se v pavilonech frankfurtského výstaviště může snadno konfrontovat s tím, co tento trh vlastně znamená: příležitost, to bezpochyby, ale taky nasycený a takřka bezbřehý babylon, kde může být velice pracné vyniknout. Německý knižní trh navíc sleduje aktuální společenská témata pružněji než ten český a snáze jim přizpůsobuje akcenty v konkrétní literární nabídce.
Pokud si naše literatura vybrala Německo jako bránu na světové trhy (a je to naprosto logická volba), měla by mít na paměti, že zde nestačí být jen dobrý. Dobré – a navíc často i domácí – literatury jsou mezi Kielem a Garmisch-Partenkirchenem plné regály. Musíme být taky poutaví a soudobí, abychom si svedli získat pozornost publika i mimo stánek národní reprezentace. Úkol to není jednoduchý, ale přál bych si, aby se naší literatuře podařil.
Letošní 76. ročník Frankfurtského knižního veletrhu (Frankfurter Buchmesse), největší světové literární akce, přilákal přes 230 000 návštěvníků, 7500 novinářů a 4300 vystavovatelů. Na veletrhu se představily tisíce autorek a autorů a hostil nespočet kulturních akcí, které odrážely aktuální témata, včetně udržitelnosti, technologických inovací a multikulturních přístupů v literatuře.
Česká republika letos své místo využila k intenzivním přípravám na rok 2026, kdy bude hlavní hostující zemí. Letošní ročník veletrhu se uskutečnil za rekordní účasti 29 českých nakladatelů, proběhly debaty o překladech, o postavení komunity LGBT+ ve střední Evropě, svůj anglický překlad sbírky Spatřil jsem svou tvář pokřtil básník Petr Hruška, Petr Borkovec německému publiku představil své povídky.
Na prestižní scéně Pavilon Frankfurt proběhla debata ředitele Moravské zemské knihovny v Brně Tomáše Kubíčka, šéfa Frankfurtského knižního veletrhu Juergena Boose a slovinského autora Aleše Štegera nazvaná Román a Evropa. Týkala se zejména díla a literárního odkazu Milana Kundery. Spisovatel Marek Toman zase hovořil o současné tvorbě pro děti a mládež.
Český stánek nabídl pohled na to nejlepší ze současné knižní produkce – vystaveny byly knihy oceněné v oborových soutěžích, jako jsou Magnesia Litera, Zlatá stuha nebo Nejkrásnější česká kniha. Vlastní oddíl zaujímaly tituly od spisovatelky Radky Denemarkové. Velkému zájmu návštěvníků se těšila také literatura pro nejmenší čtenáře a výběr z nedávno vydaných knižních titulů.
Rostoucí zájem o českou kulturu a literaturu byl v souvislosti s blížícím se hostováním znát už letos. Intenzivní přípravy projektu dál pokračují – vše směřuje k roku 2026, kdy česká tvorba a kulturní bohatství dostanou jedinečnou příležitost na mezinárodní scéně.
Překladatel a spisovatel Ondřej Cikán získal prestižní Rakouskou státní cenu za literární překlad. Porota vyzdvihla jeho stylistickou mnohostrannost a neúnavnou práci na překladech české poezie a poetické prózy. V rozhovoru prozradil, jaká specifika českého jazyka a literatury ho přitahují nebo jak vnímá její postavení u německojazyčných čtenářů. Zeptali jsme se ho také na to, jak českým autorům a nakladatelům podle jeho pohledu pomůže Frankfurtský knižní veletrh, kde bude Česko v roce 2026 hostující zemí.
Gratuluji k obdržení Rakouské státní ceny za literární překlad. Jaký význam pro vás toto ocenění má a ovlivní nějak vaši další práci?
Děkuji. Ceny si velice vážím. Vyznamenala jaksi celé moje dílo, nejen to překladatelské, protože i má vlastní tvorba je spjata s překládáním. Na gymnáziu ve Vídni jsem začal psát básně, abych si nacvičil poetické možnosti německého jazyka pro překládání. A pak mě zas překládání z češtiny a starořečtiny inspirovalo k nápadům pro vlastní psaní. Velice mě potěšilo, že porota vyzdvihla mou stylistickou mnohostrannost, protože mi přesně na tom vždycky záleželo, naučit se nakládat s všelijakými žánry, registry a dobovými styly. Mou další práci to vyznamenání už ovlivňuje, byť trochu jinak, než jsem čekal. Otevřely se mi různé dveře.
Existují nějaké specifické prvky v české literatuře, které vás jako překladatele zvlášť přitahují?
Určitě. Podle nich je vlastně vystavěný program nakladatelství Kétos, které jsem založil v roce 2018 jako stupínek pro českou poezii a poetickou prózu. Česká literatura je zajisté specifická svým výrazným obdobím poetismu a poetismem ovlivněného surrealismu. Neznám jinou literaturu, kde by byly ideály surrealismu – volné asociace, snovost, kloubení minulosti se současností či inspirace dobrodružnou četbou – tak pevně spjaty s důrazem na zvučnost poezie, na asonance, rýmy, rytmy. Francouzskému surrealismu tato poetická rovina chybí. Zajímají mě i předchůdci od Máchy přes symbolisty, a pak i následovníci poetismu, čerpající z jeho vymožeností, ať to byli Bondy a Vodseďálek nebo později J. H. Krchovský a mnozí dnešní básníci. Pak mě přitahují autoři, kteří nápaditě řádili mimo hlavní proudy: Josef Váchal, jehož dílo je zážitkem pro všechny smysly, nebo i Julius Zeyer, jenž se zvedal českou literaturu na kosmopolitní úroveň. Takové věci není lehké překládat, ale přesně to mě láká.
Jak si stojí česká literatura u německojazyčného publika? Čím je umí oslovit?
Kdybych krmil své děti výhradně suchými těstovinami s máslem, nikdy by se nenaučily jíst broskve. Němečtí čtenáři jsou zvyklí na prózu. Poezii z historických důvodů nedůvěřují, poškodil ji nacismus. Česká literatura se v posledních desetiletích stále více zaměřuje na export do Německa a přizpůsobuje se německému trhu, který prahne po próze o důležitých tématech, po depresivní próze, po srozumitelném předávání informací. Není divu, že českým exportním autorem, který německojazyčné čtenáře oslovuje nejvíc, je Franz Kafka, ačkoli nepsal česky a nebyl schopen popsat krásu ženy. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že se česká literatura za svou poetickou tradici nemusí stydět a že právě její poetičnost dokáže u německojazyčného publika vyvolat skutečné nadšení, pokud se podaří ji přesvědčivě přeložit.
Česko bude hostující zemí na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026. Jaký význam podle vás tato událost má pro současnou českou literaturu a její vnímání v zahraničí?
Propagovat českou literaturu v zahraničí je obtížné. Jsem pravidelně v kontaktu s různými německými a rakouskými nakladateli. Někteří mi tvrdili, že neprodali skoro nic ze svých překladů ze slovinštiny, a Slovinsko se na Frankfurt 2023 připravovalo velmi důkladně. Jednotlivým současným autorům veletrh určitě pomůže, ale nejsem si jist, zda se podaří prezentovat cosi jako výjimečnost české literatury, pokud se český program příliš přizpůsobí zavedenému německému vkusu. Nicméně je Frankfurtský veletrh velice významnou událostí, z níž lze vytěžit velmi mnoho. Lipský veletrh 2019, kde byla ČR také čestným hostem, českou literaturu určitě zviditelnil. I díky němu mám ostatně rakouskou státní cenu. Tenkrát Ministerstvo kultury ČR navýšilo podpory překladu, takže jsem rozjel Kétos a vydal ty své hromady Hlaváčků, Březinů, Nezvalů, Máchů, Váchalů i současných autorů a pořádal s podporou Českého literárního centra čtení.
Jak by měla Česká republika tuto příležitost využít? Jaké aspekty české literatury by měly být na Frankfurtském veletrhu zdůrazněny?
Osobně bych vycházel z toho, že je česká literatura stále neznámá a že si potřebuje vybudovat jméno. Norské detektivky frčí, a tudíž je i zájem o norskou poezii, japonské Manga je světoznámé, a tudíž je i zájem o romány. Pro vytvoření jména určitě nestačí nejaktuálnější česká díla ani úspěchy jednotlivých knih. Proto bych se snažil prezentovat i klasiku a nějaké mimořádné objevy, abych ukázal, že tradice české literatury je jednak zasazena do toho a toho mezinárodního kontextu a jednak zásadně výjimečná v tom a tom. To a to nemusí být moje milovaná poetistická perspektiva, může to být i underground nebo čapkovský humanismus nebo dejme tomu Cimrman. Existuje mnoho scénářů, které budou schůdné, když se podaří je dotáhnout. Každopádně si myslím, že by hlavním cílem nemělo být jeden a půl bestselleru, ale vybudování zajímavé pověsti.
Na jaké literární projekty se nyní nejvíce těšíte?
Na hexametrický překlad vesmírné epopeje „Astronautilia“ Jana Křesadla. Je to velice vtipná a ojedinělá věc, kterou Křesadlo napsal v české i v starořecké verzi, a už tím vytahuje českou literaturu do světové sféry. Profesor Georg Danek, specialista na Homéra, se mnou pracuje na edici řeckého textu. Ta je nutná, protože se zatím vydal jen ofocený řecký rukopis, psaný čitelně, ale ne bez chyb. Zájem o takové dílo bude. V příštím semestru povedeme s panem Danekem o „Astronautilii“ kolokvium na Vídeňské univerzitě. S radostí překládám i vášnivý román „Žena“ Josefa Kocourka. Jinak píši v němčině poloepickou báseň o andělech z podsvětí, která má vyjít 2025, a složil jsem k ní japonistický soundtrack pro loutnu a cello. Své plány směrem k Frankfurtu jsem musel redukovat, protože mi na jaře 2024 poprvé nevyšly granty ze strany českého ministerstva a hrozilo, že neuživím rodinu. Tak jsem pozastavil překládání a hledal si jinou práci. V září začnu na gymnáziu vyučovat latinu – velmi se těším – a budu mít zas peníze i pro Ukrajinu, která musí zvítězit, abychom mohli dál vést rozhovory o literatuře.
Letošní ročník veletrhu Svět knihy v Praze navštívilo na šedesát tisíc lidí, kterým se představili nakladatelé a autoři nejen z Česka. Zvláštní pozornost patřila dvaadvaceti německojazyčným nakladatelům pozvaným Českým literárním centrem. Spolupráce s nimi je klíčová pro připravované hostování Česka na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026. Na hodnocení letošního veletrhu jsme se zeptali ředitele Českého literárního centra a programového ředitele českého hostování na Frankfurter Buchmesse 2026 Martina Krafla.
Jak hodnotíte letošní ročník Světa knihy?
Statistiky letošního veletrhu jsou skvělé, celému týmu gratuluji! Kromě šedesáti tisíc návštěvníků do Prahy přijela stovka prodejců knižních práv a literárních agentů. Mezi nimi bylo také dvaadvacet nakladatelů z německy mluvících zemí, které pozvalo České literární centrum (ČLC), sekce Moravské zemské knihovny. Souviselo to s čestnými hosty veletrhu, kterými byly německojazyčné země, tedy Německo, Rakousko a Švýcarsko. V mých očích se potvrdil zvýšený zájem o středoevropskou literaturu, což je pro nás důležité, protože pro rok 2026 chystáme hostování Česka na „literární olympiádě“ - Frankfurtském knižním veletrhu. Zprostředkovali jsme proto dialog českých a německojazyčných autorů, překladatelů a nakladatelů, což přineslo desítky tipů na nové knižní překlady.
Jak se povedl doprovodný program připravený týmem Českého literárního centra?
Byl dobře navštívený a máme pozitivní ohlasy. Zahrnoval diskuze předních českých autorů jako Radka Denemarková, Petr Hruška, Bianca Bellová nebo Jan Němec o jejich tvorbě a možnostech naší prezentace v zahraničí. Věnovali jsme se práci překladatelů – skrytých literárních agentů. Část programu se zaměřila na otázky, jak převádět dětské knihy z jednoho jazyka do druhého, aby se neztratily atributy hravosti, humoru a napětí. Zapojili jsme se do setkání sítě institucí pořádajících rezidence pro překladatele RECIT a představili projekt na podporu překladatelů v roli literárních skautů ARCHIPELAGOS.
Dramaturgická rada, jmenovaná ministrem kultury Martinem Baxou pro přípravu čestného hostování Česka na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026, určila pravidla, podle nichž proběhne výběr autorek a autorů, kteří dostanou příležitost představit svá díla mezinárodnímu publiku. Výběr bude záviset zejména na německojazyčných nakladatelích, tedy na prodeji autorských práv českých knih do zahraničí.
Moravská zemská knihovna připravuje na následující období setkání českých a německých nakladatelů a českých spisovatelů a spisovatelek se zahraničním publikem. Poskytne podporu literárním agentům a agentážní činnosti nejen na mezinárodních veletrzích. Podpoří také síťování profesionálů knižního průmyslu, aby zajistila zvýšený zájem o českou literaturu, a tím reprezentativní program ve Frankfurtu v roce 2026.
Primární kritéria
• Autor či autorka má nový překlad do němčiny publikovaný v letech 2025 až 2026. Rok vydání 2024 se zohlední, pokud byl překlad podpořen grantem MK ČR.
• Autor či autorka se může osobně účastnit akcí spojených s hostováním a má zájem se setkat se zahraničním publikem.
• Německojazyčný nakladatel má zájem propagovat autora či autorku a jeho dílo během frankfurtského týdne.
Sekundární kritéria
• Autor či autorka má nový překlad do jiného světového jazyka (angličtina, francouzština, španělština) publikovaný v letech 2024 až 2026.
• Autor či autorka byl/a oceněný/á významnou literární cenou v ČR či v zahraničí v letech 2020 až 2026.
• Aktuálně vydané dílo v češtině se tematicky hodí do koncepce českého hostování - Česko - země na pobřeží.
V Muzeu literatury (PNP) v Praze se 22. února konal seminář pro nakladatele, literární agenty a odborníky knižního trhu k hostování České republiky (Czechia) na Frankfurtském knižním veletrhu (FBM) 2026. Význam akce svou přítomností podtrhli ministr kultury Martina Baxa a ředitele FBM Juergen Boos.
Odborné setkání představilo potenciál celého projektu a na příkladu některých úspěšných hostujících zemí (Finsko 2014 a Slovinsko 2023) ukázalo, jak je možné jej využít. Více než pět desítek účastníků semináře o tom přesvědčil zejména finský model hostování, který zájem o národní literaturu zvýšil čtyřnásobně.
Seminář, organizovaný Ministerstvem kultury ČR, Moravskou zemskou knihovnou a Svazem českých knihkupců a nakladatelů, se také soustředil na zpřesnění cílů hostování České republiky.
Jak uvedl ministr Martin Baxa: „seminář byl velkou příležitostí představit potenciál Frankfurtského knižního veletrhu. Zkušenosti sdílené kolegy z úspěšných hostujících zemí mohou být inspirací pro naši zemi v roce 2026. Velký přínos vidím především v oblasti využití finančních prostředků vyčleněných ministerstvem na prezentaci, a to takovým způsobem, aby se české kultuře později vrátily. Ať už v podobě zvýšeného zájmu o český jazyk, současnou českou literaturu i umění. Zároveň jsem měl při této příležitosti možnost hovořit o našem hostování s ředitelem Frankfurtského veletrhu Juergenem Boosem a jeho kolegyní Simone Bühler. Nyní nás čeká spousta práce. A díky ní máme úspěch ve Frankfurtu výhradně ve vlastních rukou.“
Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny, k tomu dodal: „Nemůžete připravovat frankfurtský projekt a nemít na své straně ty, kdo představují základní kámen jeho možného úspěchu a české prezentace vůbec. Nakladatelé a nakladatelky jsou proto s námi od začátku, a i díky semináři je jasné, že velká část práce na tomto podniku je na jejich bedrech, a jsou to současně oni, kdo jsou schopni vytvořit a využít potenciál této mimořádné mezinárodní akce. A i proto jsem moc rád, že se jich zúčastnilo tak velké množství.“
Přípravou hostování je ministrem kultury pověřena Moravská zemská knihovna. Podílí se na něm také čtyřiadvacetičlenná Dramaturgická rada, kterou ministr jmenoval v lednu 2023. Jsou v ní zástupci knižního a literárního průmyslu, představitelé kulturních institucí, kulturní manažeři a překladatelé.
Frankfurtský knižní veletrh je největší svého druhu na světě a zemi prezentující se jako hlavní host je věnována velká pozornost, a to nejen v průběhu veletrhu, ale i během příprav a Roku kultury dané země. Jde o jednu z nejvýznamnějších mezinárodních kulturních událostí svého druhu na světě. Každoročně přijede na 7 000 vystavovatelů, 100 zastoupených zemí, 10 000 novinářů, 300 000 hostů a vždy pouze jedna země v roli hlavního hosta. Účast na veletrhu má dopad nejenom na knižní průmysl a kulturní sektor, ale posiluje či pomáhá budovat mezinárodní politické i hospodářské vazby ve světovém kontextu. Obrovská mediální pozornost stimuluje pozitivní obraz dané země prostřednictvím kultury v mezinárodních vztazích. Účast na veletrhu je vysoce prestižní událostí – navštěvují ho vrcholní politici, jako prezidenti a premiéři.
Přesně před 5 měsíci předal z pověření ministra kultury Martina Baxy vrchní ředitel sekce živého umění Ministerstva kultury Milan Němeček oficiální přihlášku k čestnému hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu 2026. Dnes ředitel tohoto veletrhu Juergen Boos oznámil, že se Česká republika stává jeho čestným hostem. Slavnostní podpis smlouvy dnes na Ministerstvu kultury stvrdil intenzivní práci, kterou Česká republika na tomto poli odvedla. Navázala tak na své mimořádně úspěšné hostování na knižním veletrhu v Lipsku v roce 2019.
Frankfurtský veletrh je největší svého druhu na světě a pozice čestného hosta zajišťuje vybrané zemi celoevropskou, možná rovnou globální pozornost roky před veletrhem i po něm. A nejen pro oblast literatury, ale i kultury a pro česká témata obecně. Tomuto výsledku předcházela intenzivní příprava soutěžní knihy Bid Book, která představila předběžný koncept hostování včetně očekávaných cílů tohoto záměru, stejně jako český knižní a literární trh a rozpočet projektu.
„Z dnešní zprávy mám upřímnou radost. Prezentace České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu je obrovskou příležitostí pro náš knižní průmysl i celý kulturní sektor. Je to nejenom šance představit světu vysokou kvalitu české literatury, ale je to také investice do budoucna. Děkuji všem, kteří se podíleli na tomto skvělém výsledku, kterým však práce nekončí, naopak. Velká část je teprve před námi, a já se na její výsledky moc těším,“ řekl ministr kultury Martin Baxa.
Tématem a klíčovou metaforou české prezentace na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 2026 je „Česká republika – země na pobřeží.“ Ta odkazuje k Williamu Shakespearovi, který země Koruny české ve své divadelní hře Zimní pohádka umístil na mořské pobřeží, a tím – řečeno se zmíněným Bid Bookem – vlastně naši zemi označil jako integrální součást světového oceánu literatury.
Juergen Boos, ředitel Frankfurtského knižního veletrhu, uvedl: „Velmi mě těší, že čestným hostem Frankfurtského knižního veletrhu v roce 2026 bude Česká republika. Obzvlášť mě potěšilo motto české prezentace: Czechia – a country on the coast. Jedná se o maritimní popis pro vnitrozemskou středoevropskou zemi. To zaujme, to rozvíjí naši představivost, a to daleko více než jen literární motiv „Česko u moře“. Těšíme se také na program, který představí současnou českou literaturu a její autorky a autory, např. tvorbu Radky Denemarkové, Jaroslava Rudiše nebo Kateřiny Tučkové. Kromě toho bude tématem programu kulturní a literární perspektiva země uprostřed střední Evropy.“
Frankfurtský knižní veletrh je největší svého druhu na světě a zemi prezentující se jako hlavní host je věnována velká pozornost, a to nejen v průběhu veletrhu, ale i během příprav. Stát se čestným hostem Frankfurter Buchmesse je tedy pro Českou republiku jednou z nejdůležitějších událostí na poli české literatury a kultury od jejího vzniku.
Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny řekl: „Zkušenosti z Lipska, praxe Českého literárního centra a živé vazby Moravské zemské knihovny v mezinárodním knižním průmyslu jsou základem, na kterém bylo možné připravovat kandidaturu České republiky. Skutečnost, že uspěla, je zprávou o tom, že český kulturní průmysl je dostatečně silný a může se ve Frankfurtu nad Mohanem představit. Podmínkou úspěšné prezentace ale je, že všichni klíčoví aktéři české kulturní scény se do projektu aktivně zapojí. A to je jeden z našich nejbližších úkolů.“
Moravská zemská knihovna je Ministerstvem kultury ČR pověřena organizací české prezentace.
Od prosince 2022 funguje jako poradní orgán ministra kultury dvaadvacetičlenná dramaturgická rada v čele s Moravskou zemskou knihovnu a její sekcí Českým literárním centrem, která bude v příštích měsících a letech formulovat v diskusi obsahy a cíle české prezentace na frankfurtském veletrhu. Rada je složena ze zástupců literárních, knižních a obecně kulturních institucí, a to státních, komerčních i nezávislých. V září letošního roku byl záměr prezentace oficiálně schválen vládou České republiky. Plánovaný rozpočet akce je 197 milionů Kč.
Na Mezinárodní knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem obvykle přijíždí na 7 000 vystavovatelů, 100 zastoupených zemí, 10 000 novinářů, 300 000 hostů a jedna země v roli hlavního hosta. Účast na veletrhu má dopad nejenom na knižní průmysl a kulturní sektor, ale posiluje či pomáhá budovat mezinárodní politické i hospodářské vazby ve světovém kontextu. Obrovská mediální pozornost stimuluje pozitivní obraz dané země prostřednictvím kultury v mezinárodních vztazích. Účast na veletrhu je vysoce prestižní událostí; účastní se vrcholní politici, prezidenti i premiéři.
Účast na veletrhu se datuje až do roku 2017. Ve stručnosti se můžete podívat i na předcházející ročníky.
